Žloukovice - Pustověty 2019

Účastníci: Filip, Wenda, Karel?, Warsheek

Datum: 19-20.8. 2019

Fotogalerie: Google album

Mapa: mapy.cz

Sraz proběhl na Smíchovském nádraží. Všichni přišli pozdě, ale Karel se i tak vytáhnul. Přinesl placatou krabici chlebíčků a flašku tmavé kořalky. Poloprázdnou. Po nákupu jízdenek jsme se oddrkotali do Berouna, kde jsme přestupovali na další vlak. Čekání na peroně jsme si zkrátili konzumací kuřiva, piva a Karlovy tmavé kořalky. K poslechu někdo naladil taneční hity z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Karel byl vybaven moderním, bezdrátovým reproduktorem, který je ideální na klidné cestování vlakem. Karel se na peroně převlékl. Po nástupu do vlakové soupravy jsme ukořistili prázdný oddíl pro cestující. Karlovi tento fakt přidal na svobodomyslnosti. V domnění, že bude působit ohleduplně si sedl o několik míst vedle a zapálil si marihuanovou cigaretu. Nutno zmínit, že otevřel okno. Wenda zvedá oči v sloup, Filip moudře nekomentuje. Průvodčí vkročil do oddílu a přísným hlasem nás vyhlásil jako mutující adolescenty. Něco mu nevonělo. Vystoupili jsme ve Žloukovicích. Karel povídá něco o jeho zájmu v armádě. Vidí se na pozici řidiče. Filip moudře nekomentuje, Wenda valí oči. Po několika málo minutách jsme došli k restauraci. K té restauraci, kde chceme nabrat energii na celý den. K té restauraci, kde mají každé pondělí zavřeno. Je pondělí. Příprava podceněna, nemáme s sebou dost jídla ani vody. Cesta byla naplánována bez zastávky. Karel navrhuje okamžitě objednat 4x velkou pizzu na náves do Žloukovic. Filip přikyvuje, Wenda souhlasně zvedá palec. Po italském obědě před zbrojnicí dobrovolných hasičů konečně vyrážíme.

Po prvním kilometru Karel nabral ztrátu několika desítek metrů. Pravděpodobně při vzpomínce na své vojenské ambice se Karel rozhodl doběhnout vedoucí skupinu. Skupinu dokonce předběhl. Zhruba o 15 metrů. Následně se běžec s těžkým dechem usazuje do mechu pár metrů od lesní cesty. Sděluje vedoucí skupině, že si odpočine. Filip nekomentuje, Wenda se směje. Zbytek výletníků nezastavuje a nechává zdecimovaného Karla o samotě. Po třech kilometrech pohodové chůze Karel stále nikde. Po krátké poradě došlo k rozhodnutí udělat přestávku a na opozdilce počkat. Opět konzumujeme kuřivo, pivo, ale chybí Karlova tmavá kořalka. Nikdo to nevyslovil, ale zřejmě byla tato lahev nejpádnějším důvodem k zastavení. Dlouhé desítky minut se Karel neobjevuje. Objevuje se však několik dalších turistů přicházejících v různých intervalech ze směru očekávaného příchodu našeho Karla. Dotazy, směřující k turistům, na přítomnost oddechujícího muže někde poblíž stezky, se nepotkávají s kladnými odpověďmi. Po chvíli dotazování začínáme nabývat dojmu, že je Karel ztracen. Došlo na telefon. Pokusů o spojení bylo několik. Všechny marné. Bylo na čase se smířit se ztrátou kořalky. Karel se už asi taky neobjeví. Pokračujeme dále.

Wenda fotí houby. Filip si chválí počasí a krásy přírody. Cesta příjemně utíká. Přicházíme do Roztok. Usedáme do první hospody a poroučíme si tři dvanáctky. Další tři. A další... Koukajíc na hodiny začínáme přemýšlet kde složíme hlavy. Zde se objevila další trhlina v přípravách. Já ani Filip nemáme spacáky. Obvoláváme nejbližší kempy s dotazem na volnou chatku a deky na půjčení. Kemp Višňová I. nám všechno odkýval a prý se těší na naší návštěvu. Když kluci zjistili, že je to ještě další dva kilometry, neměli radost. Později Wenda prohlásil, že být to ještě dál, tak už se na to vysere. Po příchodu do kempu jsme došli k závěru, že na naši návštěvu se netěšil vůbec nikdo. Pronajaté deky poskytovaly téměř adrenalinový zážitek. Chata, která nám byla přidělena sice byla čistá, ale rodiny střední vrstvy by v ní ubytovali spíš své mazlíčky. Welcome drink úplně chyběl. Hurá, bydlíme. Proběhlo smočení v Berounce. Venkovní sezení nám poskytlo dostatek pohodlí pro večerní rozjímání. Dojídáme zbytky pizzy, popíjíme pivo ze stánku. Přišla SMS od Karla v následujícím znění: "Sorry, jel jsem domu." Později jsem se dozvěděl, že Karel v lese usnul. Po probuzení se tedy rozhodnul pokračovat směrem k obýváku. Znaveni uleháme.

Po probuzení následovala dlouhá snídaně jejímž základem byl chléb. Tekutý. Během opouštění kempu proběhla rychlá změna trasy. Naordinovali jsme si pořádný stoupák mimo cestu. Chtěli jsme se vyhnout chůzi po silnici. Po výstupu už nikdo snídani necítí. Pokračujeme klidným tempem. Začínají padat první kapky. Ani nestíháme obléknout pláštěnky a spouští se průtrž mračen. Čas na zastávku. Wenda motá kuřivo. Promočeni na kost zkracujeme cestu na nutné minimum a směřujeme přímo na vlakovou zastávku Pustověty. Potkáváme partu trampů, Prohazujeme pár vět o tom kde, jak a kudy. Přijíždí vlak, jedeme domů.